Když máme kamaráda, na kterého se můžeme spolehnout, je to vážně dar. Já jednou takovou kamarádku také měla, ale byla v tom jedna vada. Ona mi kdysi, před mnoha lety, odvedla muže. Ať byl, jaký byl, neměla to dělat a teď se mnou kamarádit. Například mého přítele kamarád ve štychu nenechal. I zásnubní prsteny mu přivezl, když je potřeboval a zapomněl si je na pracovním stole ve firmě. To já už tu svou kamarádku nemám. Ona o to stojí, ale mě to nejde, držím se zpátky.

Miluji staré filmy

Zásnuby vypadají ve starých filmech, jako by z jiného světa. Jsou takové vážné a přitom rozjařené. Hlavně mají své zákonitosti. Dneska si s tím ale nikdo hlavu moc neláme. Dnes je to více o předvádění a o okázalosti. A to mi nepřipadá ani v pořádku, ani romantické. Když se některé ženy chlubí v televizi, jaký dostali prsten a kolik stála, pak že dostaly auto a kolik stálo, je mi z toho spíš špatně, než bych byla ohromena, nebo dokonce záviděla.